Jaroslav Seifert, Jana Kiselová-Siteková. Krásné básně, které citlivě vyjadřují lidské pocity, jsou holdem všem maminkám. Půvabné vzpomínky na dětský svět a na maminku, která dokázala udělat domov krásným, oslovily nejednu generaci. Prosté a jednoduché verše (např.
Jaroslav Seifert – Jaro, sbohem. 43/43. a dítě drží paletu a flintu v spánku si před očima. Ó šťastné svátky, plné světla, mrazu a třpytivého jíní, teď po stopách se vracím k předobrazu, pozoruje, co nyní zbylo mi v rukou z čarovných těch chvílí, bych mohl počet klásti. Kniha a obrázek patří odjakživa k sobě. Ví to každé malé dítě, ať již čte básně, romány dívčí či dobrodružné. Vztah neverbálního obrázku a verbálního textu bývá téměř ze sta procent takový, že verbální text předchází výtvarnému "doplnění" (ilustraci). Jsou však také případy, kdy je tomu obráceně. A brouzdati se chladnou strouhou, vždyť ruce, nohy nezebou. A život, cestu krásnou, dlouhou, teprve míti před sebou. To je prekrásna zbierka, tak krásne básne sú v nej.. Keď sa povie, že sa v našom vnútri rozozvučí zvon, keď sa niekto, niečo dotkne našej duše - Jaroslav Seifert a jeho básne to vo mne vyvolávajú.